Jak již z našich internetových stránek i z vydání novin v předešlých týdnech víte, navštívil Znojmo minulý měsíc v rámci své poutě po domácích divadlech herec, moderátor, ale především kostýmní návrhář a výtvarník Osmany Laffita. Do znojemského Městského divadla však Laffita nepřijel sám, ale se svou hudebně zábavnou show jen po něm pojmenovanou. A protože popularita Osmanyho Laffity jde v posledních létech stále strmě nahoru, požádali jsme jej o krátký rozhovor pro naše čtenáře, kterému rád vyhověl.
Jak jste se k nám do republiky vůbec dostal? Kdy to bylo?
Bylo to ještě Československo, protože to byl rok 1987 a poslala mě sem moje matka studovat. Krátce na to tady byla ta revoluce a já se rozhodl, že tady zůstanu, protože jsem věděl, že bude moje budoucnost tady lepší než moje budoucnost na Kubě. Ano, tam by to nebylo jako budoucnost tady a já jsem byl tak šikovný, že jsem to tušil dopředu, protože myšlenka byla, že se vrátím. Já jsem si opravdu myslel, že se vrátím, ale na poslední chvíli jsem si řekl, že ne! Volal jsem si s mámou a řekl jí, že nemám budoucnost na Kubě jako módní návrhář, protože Kubánce neobléknete, i když mají rádi módu, tak nemají tu širokou fantazii a myšlenky jako tady v Evropě. Proto jsem si řekl, že ne! Ne a raději zůstanu tady a tady udělám svou budoucnost a dnes je to již více než 30 let, tedy 36 let.
Když jste až z tak daleké Kuby, nemrzí vás to, že je vaše domovina tak moc daleko?
Bohužel je to daleko a hodně mě to mrzí, protože jinak bych tam každou chvíli byl.
Za těch více než třicet let se z vás stal nejenom uznávaný módní návrhář nebo výtvarník, ale také moderátor a herec…
Moderátor zatím ještě ne! Na to já s sebou tahám ještě Evičku Decastelo. S Evou to mám jako se svou manželkou. Na moderování mám Evičku. My bydlíme už skoro spolu a pomalinku i s Bárou Mottlovou, ale to jsme pak už jako trojka.
Ale moderátor přeci občas jste. Jak to tedy máte s moderátorskou profesí?
Ano to jo, to taky, ale ono to moderování, pokud lidem nevadí moje čeština, a rozumí mi, co říkám, tak mně to taky nevadí. Být moderátor by mi nevadilo, ale protože musíte umět být moderátor a všichni říkají, že to není žádná sranda, tak už taky vím, že musím vědět, že když se postavíte na pódium a moderujete nějakou akci, tak to není jenom o tom to nějak odmoderovat, ale musíte ještě vědět, co presentujete a k tomu musíte i umět zabavit lidi.
Jak je hudebně zábavný pořad Kafe u Osmanyho, s kterým jste navštívil Znojmo, koncipován, když je to vaše talk show a přitom v něm nejste za moderátora?
Celý program Kafe u Osmanyho máme právě tak, že Eva moderuje program, já vyprávím svou historii a Bára k tomu zpívá. A jak říká Eva, já trošku u toho odpočívám, protože ten zbytek pak dělají lidi, myslím jako publikum. Je to hezký, když mezi tyhle ty dvě missky přijdou ještě i hezké věci ode mne a trošinku je mezi tím i klid na kulturní zpěv.
Těší vás ten zájem o váš pořad? Přineslo vám to něco navíc?
Ano, dnes musím říci, už znám skoro celou Českou republiku díky Kafe u Osmanyho. Já do té doby znal jen Prahu a Brno a vždycky jsem si říkal, že co je mimo Prahu, je Morava. Já si opravdu myslel, že Brno i Plzeň je Morava. Teď už vím, co to je, když mi vysvětlovali, že Morava je mnohem, mnohem dál.
Takže u nás ve Znojmě jste teprve poprvé?
Znojmo jsem už znal, protože jsem tady už jedenkrát byl předtím, když tady mám jednu kamarádku, a ta žije tady ve Znojmě. Byla i tady v publiku a my jsme přijeli sem za ní se na ni a na její rodinu podívat. Ona mě zná a já znám také domek jejích rodičů. Po představení tady zůstávám spát a ještě uvidím, co všechno tady ještě máte; tedy mimo vinný sklípek, protože ten já mám už jednou za sebou a zítra půjdu po druhé.
Celý článek najdete v tištěné podobě Znojemského týdne nebo v jeho elektronické podobě.
