Před 56 roky, dne 21. srpna 1968, vtrhla na území tehdejší Československé socialistické republiky vojska pěti komunistických států střední a východní Evropy. Operaci zosnoval a vedl Sovětský svaz v čele s ruským diktátorem Leonidem Iljičem Brežněvem. Invaze „spřátelených“ armád na pozvání několika velezrádných československých komunistických soudruhů měla oficiálně ukončit údajnou „kontrarevoluci“, ve skutečnosti demokratizační proces, který se u nás začal odehrávat zhruba od poloviny 60. let a urychlil se s nástupem Alexandera Dubčeka coby šéfa Ústředního výboru Komunistické strany Československa v lednu 1968. Naděje milionů našich rodičů a prarodičů na spravedlivější poměry ve státě pohasly. Obrodný proces byl zadušen, jeho hlavní aktéři odvezeni jako otroci do Moskvy k výslechu. Československo se stalo na dalších dlouhých 21 let vazalským státem Sovětského svazu, neboť 75 tisíc sovětských vojáků začalo trvale okupovat naše území. Ony následné roky 1968–1989, tzv. „normalizace“, definitivně zlomily vaz naší ekonomice, způsobily zásadní zpoždění za sousedními státy svobodné části Evropy, se kterými jsme se od středověku a zejména od průmyslové revoluce 19. století mohly ve většině ohledů se ctí srovnávat. Zaostali jsme. A to hodně. Nejen materiálně, ale zejména v oblasti duchovních hodnot, morálky, mezilidského chování a právního povědomí. Tento propad a opoždění doháníme žel Bohu dodnes.
Mementem z oné doby nesvobody zůstává ve Znojmě dodnes monumentální pomník Rudoarmějce, vztyčený na Mariánském náměstí. Stalo se tak roku 1953, v nejtemnějším období totality komunistických prezidentů Gottwalda a Zápotockého. Kvůli výstavbě pomníku musela ustoupit i památná mariánská kaple z roku 1822, uctívaná dříve u tisíců občanů Znojma a okolí. Invaze v srpnu 1968 mnohým Znojemčanům přirozeně otevřela oči. Prohlédli a zjistili, že onen dosud oslavovaný Rudoarmějec přinesl sice do Československa osvobození od hnědé totality německého nacismu, ale zároveň s sebou přinesl totalitu jinou, rudou, ruský komunismus, bolševismus, který se co do důsledků na lidskou společnost od nacismu nelišil. V celkové devastaci společnosti byl prokazatelně ještě horší. Nechybělo tedy mnoho, a bronzová socha vojáka se samopalem na znojemském „Kruháku“ skončila na zemi, stržena demonstrujícím zástupem znojemských demokratů. Rudoarmějec měl však kvalitní ukotvení, to je nutno říct. Vydržel. Přestál Listopad 1989, odchod sovětských vojsk od nás, vydržel i vzrušenou atmosféru brutálního a krvavého vpádu ruských vojsk na Ukrajinu v roce 2022. A stojí tam i přes další ruské válečné zločiny dodnes. Je jen na nás rozhodnout, třeba v lidovém referendu, zda má na svém místě setrvat i nadále, anebo se odporoučet na nějaké komornější místo ve městě, kvůli své muzejní hodnotě samozřejmě. Podle mého názoru by jej příslušníci dnešní i budoucí generace měli studovat jako odkaz období naší nesvobody, období zmaru mnoha lidských nadějí, nikoli ji vnímat jako pyšnou „ozdobu“ ústředního dopravního uzlu v centru našeho královského města, perly jižní Moravy.
Jiří Kacetl
