Ježíšek vs. Santa Claus aneb: Krásné a pokojné vánoce

Na daleké Sicílii se v adventním čase odehrál další díl seriálu souboje o charakter evropských Vánoc. Tamější biskup Antonio Stagliano se ve snaze osvětlit dětem pravý duchovní rozměr těchto svátků pustil do amerického Santa Clause a znevěrohodnil jeho italskou obdobu, která má jméno Babbo Natale (Otec Vánoc). Zašel až tak daleko, že dětem prozradil, že Babbo Natale neexistuje a jeho podobu si vymyslela Coca Cola, aby ve vánočním čase prodala ještě více nápojů.

Ponechme nyní stranou, že Coca Cola Santa Clause nestvořila. Toho si s sebou do Ameriky přivezli holandští přistěhovalci jako Sinterklaase čili našeho sv. Mikuláše. Z něj se stal Santa Claus a je pravda, že Coca Cola jej pro potřebu své reklamní kampaně přetvořila do podoby obtloustlého staříka v červeném plášti a čepici s bambulkou. Ten je pro vánoční nákupní šílenství jistě vhodnějším symbolem, než náš poněkud vizuálně neuchopitelný Ježíšek. A buďme rádi, že to tak je. Ostatně věřím, že většinu z nás ještě dnes lehce mrazí, když se nám vybaví ta zvláštní a napjatá atmosféra před tím, než se ozval toužebně očekávaný zvoneček a následovalo zjevení v podobě zářícího stromku a dárků pod ním, které sem nějakým záhadným způsobem dopravila ona tajemná bytost, kterou si ani dětská fantazie nedokázala zhmotnit v konkrétní podobu. Oč to byl blaženější pocit, než kdyby je tam dával tlusťoch s červeným nosem a čepicí.

Otec biskup se v dobré víře snažil bránit komercionalizaci Vánoc, která postihla i většinově katolickou Itálii, kde bývala jejich podoba tradičně komornější. Setkal se však, alespoň dle agenturních zpráv, s hněvem rodičů, kteří se na něj osočili, že dětem zkazil Vánoce. Nemáme podrobnosti, za jaké situace k tomu došlo a zda nebyl konfrontován s přímým dotazem na existenci Babba Natala, s kteroužto otázkou se musí vypořádat dřív či později i většina rodičů, jejichž dítě doroste do příslušného věku. Tedy toho, kdy mu starší kamarádi prozradí, jak to s Ježíškem je a ono hledá záchranu své vánoční víry u nejvyšší autority, kterou pro něj jsou zpravidla právě rodiče. A pro ně přichází ta těžká chvilka, zda vyrukovat ven s pravdou či ještě jeden rok zkusit milosrdnou lež. Místo stížností by rodiče na Sicílii mohli být rádi, že toto smutné dilema biskup vyřešil za ně. Vzpomínám si, jak chytře je uchopili moji rodiče. Ježíšek samozřejmě existuje, ale přirozeně nemůže chodit ke všem dětem v jeden čas, a tak posílá dárky jejich prostřednictvím. A to už vlastně žádná lež není. Pokud věříme v Boha, věříme i v to, že vše, co na této Zemi máme, máme jeho prostřednictvím, i když se k tomu musíme i sami přičinit. V této souvislosti se mi vybavuje jeden starý vtip o nábožném staříkovi, který při povodních odmítal opustit svůj domov. Třikrát pro něj přijeli hasiči na člunu a on je třikrát odmítl s tím, že jej zachrání Bůh. To se ale nestalo a on se utopil. Když pak skutečně stanul před tváří Boha, vyčítavě se na něj obrátil, proč jej nezachránil, když byl vždy tak zbožný. A on mu na to poněkud nakvašeně opáčil: „A co jsem měl ještě dělat? Vždyť jsem pro tebe poslal třikrát hasiče!“

Takže, milé děti, Ježíšek existuje, ale dárky vám posílá prostřednictvím vašich hodných a pilných rodičů, babiček, dědečků, tet a strýců a vůbec všech lidí dobré vůle. A v Americe, ať mu k tomu pomáhá třeba i ten Santa Claus.

Krásné a pokojné vánoce…

František Střecha, šéfredaktor Znojemského týdne