Ovocnářství je součástí zemědělské výroby s velmi dlouhou tradicí, protože ovoce je stále žádanou a zdraví prospěšnou součástí našeho jídelníčku. Má také velký význam při utváření krajiny a protierozní ochrany půdy. Bohužel, v posledních deseti letech narůstají případy, kdy úrodu poškodily mrazy nebo krupobití. Ztráta produkce zmrznutím či krupobitím má fatální dopad. I letos jsme prošli složitým počátkem pěstitelského roku. V období, kdy ovocné stromy byly citlivé na mráz, bylo několik mrazivých nocí. Tentokráte mnohem hůře dopadly české pěstitelské oblasti, kde se podle předběžných odhadů škody pohybují mezi 80 až 100 procenty úrody. Na Moravě a ve Slezsku jsou také místy značné škody, ale úrodu odhadujeme ve výši 40 až 50 procent. Jižní Morava a konkrétně náš okres Znojmo dopadl nejlépe. Škody se různí, ale v této chvíli se zdá být situace taková, že bude dostatek ovoce k uspokojení poptávky v místě. Problematické byly hlavně meruňky, švestky a třešně, u kterých jsou škody největší. Jsou však i místa, kde mrazy budoucí úrodu poškodily jen zanedbatelně.
Ovocnářství, i přes obrovský technický pokrok v posledních letech, má stále vysokou potřebu lidské práce, která je nenahraditelná. Je náročná především na odbornost pěstitelů. V naší republice je můžeme hodnotit jako velmi vyspělé v používání technologií, i co do znalostí a zkušeností ovocnářů. Pokud je vše, jak má být, jsou teoretické předpoklady pro úspěšné podnikání v tomto oboru…
Skutečnost minulých let však přinesla řadu problémů, které ztěžují ekonomickou situaci ovocnářství a ohrožují jeho budoucnost. Pěstitelé ovoce jen těžko hledají prostor pro prodej ovoce za ceny, které by umožňovaly ekonomickou udržitelnost podnikání. Řetězce, které dodávají přes 80 procent spotřebovaného ovoce koncovým zákazníkům, sice prodávají naši i konkurenční produkci za vysoké ceny, ale u nás ovocnářů z ní končí jen velmi malý podíl. Ten často nestačí ani na pokrytí nákladů. V zavedeném systému prodeje ovoce je jen velmi málo prostoru pro přímý prodej z ovocného sadu spotřebiteli. Je to však cesta do budoucnosti a ovocnáři na tuto situaci reagují. Po roce 2014 se přidaly problémy s ruským embargem pro dovoz ovoce. Do rusky mluvících zemí směřovala podstatná část polské produkce, která konkrétně u jablek představuje kolem čtyř milionů tun produkce ročně. A tato jablka teď končí na evropském trhu.
Zdražování vstupů do výroby potkalo všechny podnikatele, ovocnáře nevyjímaje. Dalším problémem je situace na pracovním trhu. Zejména sklizeň ovoce je obdobím, ve kterém je potřeba značného množství pracovníků, což je komplikované a často obtížně řešitelné. Zájem o těžkou práci pod širým nebem, i když krásnou, pokud neprší či nemrzne, již není. Pevně věřím, že pěstitelé ve znojemském regionu, i přes všechny těžkosti, budou moci zájemcům nabídnout dostatek ovoce. Budeme se na vás těšit na našich prodejních místech.
Ivo Pokorný, předseda Ovocnářské unie Moravy a Slezska a ovocnář
