(TEXT A FOTO: Jiří Cmunda Roupec) V poledne (14. 2.) zněly spolu se smutečním hlasem zvonu ze znojemského hřbitova i kytarové riffy, jimiž se loučil se svými nejbližšími pozůstalými, hudebními přáteli i vděčnými posluchači kytarista, banjista a hráč na foukací harmoniku Jarda Říha, řečený Pytlák. Zemřel 7. února ve věku nedožitých pětasedmdesátin na následky zhoubné nemoci.
Nebyl profesionál, měl i občanské povolání spojené s modrou železničářskou uniformou, ale svým hudebním uměním se profesionálům vyrovnal. Neměl hudební vzdělání, všemu se naučil sám, a snad i proto byla jeho muzika v mnohém originální. Do povědomí publika vstoupil jako sólový kytarista první znojemské big-beatové skupiny „Bezejmenní“, zformované ze studentů gymnázia. Jejich vystoupení v polovině 60. let minulého století pravidelně naplňovala sál Liďáku i znojemského Domečku. Na zaniklý studentský projekt navázal novou sestavou Bezejmenní II.
Se svým banjem byl rovněž u vzniku bluegrassové kapely Rafters – Voraři, jenž ve Znojmě zahájila éru country hudby. Jeho naprosto unikátní styl hry na tenorové banjo obdivovali hudební odborníci, včetně Ivana Mládka. Sklízel i ocenění za svoji hru na foukací harmoniku. Měl nemalou zásluhu, že znojemští Voraři přesáhli hranice Znojma, pravidelně nahrávali v rozhlase, měli i několik televizních vystoupení. Pytlák souběžně léta hrával s několika barovými skupinami. Na důchod si založil vlastní band s názvem Občas country, v němž se uplatnil i jako zpěvák vlastních písniček. Jeho muziku a písničky napříště bude možno slýchat už jen z nahrávek.
A jak přišel ke své přezdívce Pytlák? Ta souvisela s jeho chlapáckou postavou, rázovitým jednáním, nezřídka nabručenou povahou, kdy nebylo radno mu odporovat. Prostě byl „pytlačisko“.
