Za chvíli tu bude nový rok a i na závěrečných dnech toho letošního můžeme vidět, jak rychle čas ubíhá. Příkladem může být i útočník hokejových Orlů Pavel Jenyš. Zdá se to jako nedávno, co za brněnskou Kometu nastupoval ve svých šestnácti letech k prvnímu startu v extralize, přitom je to už deset let, za kterých toho leccos stihl. Třeba i angažmá v zámoří. Nyní však hájí dres Znojma, odkud přišel na začátku listopadu na hostování z již jednou zmíněné Komety. Ihned se zařadil mezi tahouny týmu, o čemž svědčí i statistika. V jedenácti utkáních nasbíral jedenáct bodů. I přes tento jeho příspěvek však tým nezažíval dobré období a nedávno se dokonce dostal až na poslední místo tabulky. Vypadá to ale, že se blýská na lepší časy. Orli v uplynulém týdnu zaznamenali poprvé v sezóně dvě výhry v řadě. Vítězství v Přerově potvrdili domácí výhrou nad Zlínem. Sám Jenyš k výhře přispěl gólem a asistencí. „Tím, že jsme spadli na poslední místo v tabulce, tak se konečně bylo od čeho odpíchnout, protože jsme stále to dno viděli, ale nedalo se od něj odrazit. A právě to, že jsme pak na něj padli, nám to trochu pomohlo,“ přemítal sedmadvacetiletý útočník po úspěšném šestibodovém týdnu.
Začnu trochu netradičně. Shodou okolností jsme spolu v roce 2013 dělali rozhovor při vašem debutu v extralize za Kometu Brno. Vzpomenete si ještě na tento zápas?
Vzpomínám si na něj moc dobře, je pravda, že už je to nějaký pátek. Bylo to pro mě tehdy neskutečné a nečekané. Bylo mi šestnáct a ještě jsem nastupoval s košíkem. Jsou to neuvěřitelné vzpomínky. Málokdo může říct, že už si tak v mladém věku zahrál extraligu. Teď už je to častější, ale v té mojí době to tak obvyklé nebylo, takže si toho moc vážím.
Proč jsem se na to ptal, neříkáte si někdy, ty bláho, ten čas letí?
Poslední dobou nad tím přemýšlím trochu víc. Jak je člověk starší, tak to vnímá asi intenzivněji, že čas pádí. A když se fakt ohlédnu zatím, že jsem před deseti roky poprvé naskočil do extraligy, tak to opravdu letí. Je třeba si užívat každou sezónu, kterou můžete přidat, být za to vděčný, a to já jsem.
Pojďme k zápasu se Zlínem. Druhá výhra v řadě, poprvé v sezóně, na to jste asi dlouho toužebně čekali?
Je to tak, první dvě výhry v řadě. Jsem rád, že jsem u toho mohl být. A byl bych rád, kdyby to neskončilo jen u dvou výher a stále to narůstalo. Abychom se od výkonů, které aktuálně předvádíme, konečně odrazili a mohli na tom stavět.
Předminulý týden nebyl veselý, spadli jste na poslední místo tabulky. Jde ale vidět, že vás to nepoložilo. Na některý tým by padla ještě větší deka.
Myslím, že situace, kdy jsme byli na předposledním místě, a pak přišel zápas, který nás poslal úplně na dno, tu právě deka byla. Ale tím, že jsme spadli na poslední místo v tabulce, tak se konečně bylo od čeho odpíchnout, protože jsme stále to dno viděli, ale nedalo se od něj odrazit. A právě to, že jsme pak na něj padli, nám trochu pomohlo. Hlavně Maty, ten je teď v neskutečné formě, jde to na něm vidět (s úsměvem). (právě kolem nás prošel gestikulující Radim Matuš – pozn. red.)
Co říkáte na tyto speciální akce, dresy, poděkování záchranným složkám? Určitě už jste nějaké zažil…
Zažil jsem jich hodně, ať už to bylo v juniorce v Kanadě nebo v Kometě. Je to vždy čest hrát takové zápasy. Poděkovat tímto záchranným složkám, policii, hasičům, záchranářům atd. Tito lidé jsou nedocenitelní, je třeba si jich vážit, protože nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat.
Jak šly zápasy za sebou a nedařilo se, tak vzrůstala nespokojenost fanoušků. Vy jste ale na tlak veřejnosti asi dobře připravený, jelikož to znáte mnohokrát znásobené z Komety Brno. Takže počítám, že s vámi takové věci nic nedělají?
Člověk se na to snaží nemyslet a dělat v utkání správné věci, správná rozhodnutí. Je důležité odrazit se od toho dna, na které jsme v minulých dnech v uvozovkách konečně spadli. Tlak je to velký, ať už pro nás, pro vedení. Fanoušky trápí, že se nedaří. Myslím si, že je zkrátka potřeba se s tím tlakem vyrovnat. Nekoukat na to, nečíst komentáře na sociálních sítích a všímat si sám sebe. Začíná to vše od tréninku a z tréninku je to třeba přenést do zápasu.
Vy osobně jste asi spokojený se svými výkony, od svého příchodu děláte bod na zápas, když se k tomu připojí ještě výhry…
Přesně. Kanadské body jsou jedna věc, ale týmové výhry, zvlášť, když jsme byli poslední, jsou mnohem důležitější a pro mě více ceněné. Není nikdo, kdo by rád prohrával, všichni chtějí vítězit. Bohužel jsme v té pozici posledního byli zrovna my. Ale jak jsem už zmiňoval, jsem rád, že jsme se odrazili od dna a je to na správné cestě. Je čas na tom stavět.
Mrzí vás, že bude nyní reprezentační pauza, když máte konečně sérii dvou vítězných zápasů?
Trochu nás to mrzí, ale na druhou stranu se dá potrénovat, kde jsou nedostatky a po repre pauze do toho zase vlítnem.
Blíží se vánoční čas, takže vytáhnu otázku i z tohoto šuplíku. Jste vánoční typ, je to vaše oblíbené období nebo ani moc nemusíte ten shon?
Vánoce mám rád, je to tradice. Až na to zmíněné shánění dárků, lítání a chaosu, co se teď blíží, jsou fajn. Mám ten čas rád. Vánoce strávím s rodinou, protože když jsem byl v zámoří, tak jsem s rodinou nebyl vůbec, měl jsem s sebou akorát ženu. Tak si to teď nesmírně užívám. Měl jsem malé bráchy, teď už jsou velcí, dnes oslavili patnáct let. Vánoce s nimi byly vždy takové, že se člověk těšil, pozoroval ty šťastná očička, když viděli něco pod stromečkem.
Zmínil jste zámoří, jak se slaví Vánoce tam?
Je to víceméně podobné jako v Česku. Slaví to tak, jako my. Ale jak jsem zmiňoval, Vánoce v zámoří pro mě byly v uvozovkách s cizí rodinou (Pavel Jenyš bydlel v náhradní rodině, což bývá u mladých hráčů, kteří přijdou do zámoří z Evropy obvyklé, aby se lépe adaptovali na nové prostředí – pozn. red.). Když to beru zpětně, bral jsem je jako druhou rodinu, ale stále člověk myslí na ty doma, že si s nimi akorát zavolá, ale čas s nimi strávit nemůže. Je to takové zvláštní, ale byl jsem rád, jak mě přijali. Brali mě jako vlastního, takže to bylo super.
Když už jsem u Vánoc, jak se díváte na hraní zápasů během nich, jste s tím v pohodě, nevadí vám to?
Vadí, nevadí. Řekl bych, že jsem si na to za ty roky zvyknul. Už vím, co čekat. Samozřejmě každé volno navíc, které je mezi svátky, je úžasné.
Pendlujete mezi Brnem a Znojmem, jelikož v Brně bydlíte. Jak se vám v tomto počasí jezdí?
V pohodě. Máme společně s Horvim a Hroudou (Kevin Horváth a Jan Hruška – pozn. red.) osobního řidiče, Sedla. (smích). Takže Sedlo (Jan Sedláček – pozn. red.) musí řídit, nemá na výběr (smích). Sednu dozadu, udělám si pohodlí, popíjím čajíček, povídáme si s klukama, takže je to příjemné cestování.
